(Jezdit na koni není jednoduché - porozumět mu je ještě těžší.)
Základní chody koně - Cval
Nohosled ve cvalu :
| 3 2 |
|
2 3 |
| 2 1 | 1 2 |
Poněvadž jsou ve cvalu jednotlivé končetiny nestejně namáhány, mění
si kůň sám nohy na které cválá. To se děje ve fázi vznosu.
Mění-li si kůň nohy častěji, znamená to, že je unaven nebo že ho některé
nohy bolí.
Při cvalu na obloucích nebo kruzích má kůň cválat vždy na vnitřní nohy.Cval
na vnější nohy (tzv.kontracval) se požaduje při vyšších drezurních úlohách
k přezkoušení přijezděnosti koně.
Rozpětí rychlosti ve cvalu je velké. V normálním terénním cvalu
se pohybuje kolem 30 km/h (440 m/min.).
Na kratších tratích může dosáhnou rychlosti 60 - 70 km/h.
"Křižování" - je nesprávné předsunování končetin. Kůň cválá
vpředu vlevo a vzadu vpravo a naopak. Ke "křižování" dochází u remont,
když se učí pod jezdcem cválat. U koní již přiježděných dochází ke
"křižování" vlivem nesprávných, náhlých pomůcek jezdce. Kůň ve volnosti
nekřižuje.
"Rozložený cval" - (čtyřtakt) patří mezi nečistoty chodů obdobně
jako rozložený klus. Diagonální nohy, které mají současně došlapovat,
nejdou na zem současně, nýbrž zadní o něco dříve, takže slyšíme při
každé cvalovém skoku čtyři údery místo tří. Kůň rozkládá cval, je-li unaven,
zvláště při požadavku maximální rychlosti. Ztráta kmihu bývá
nejčastější příčinou rozkládání cvalu, a to nejčastěji při větším
zkracováním cvalu, než jsou současné schopnosti koně.
*Kontracval (cval na opačnou nohu) je chod, kdy jezdec např. na kruhu vlevo záměrně nechá koně ve cvalu vpravo (s vedoucí pravou přední nohou). Kontracval je cvik zvyšující rovnováhu. Kůň je sestaven na stranu vedoucí nohy. Není tedy shoda mezi ohnutím jeho páteře a linií kruhu. Jezdec se má vyvarovat zkroucení koně, které by způsobilo ztuhnutí a porušení čistoty chodu, má se zejména snažit omezit vypadávání zádě z kruhu a omezit své požadavky ve shodě se stupněm ohebnosti koně.
2. Podle prostornosti chodu rozeznáváme shromážděný,
pracovní, střední a prodloužený cval
*Shromážděný cval:
Kůň zůstává „na přilnutí“, pohybuje se
vpřed s krkem zvednutým a vyklenutým.
Shromážděný cval se vyznačuje odlehčením
předku a angažovaností zádě, tj.
charakterizován pružnou, uvolněnou a pohyblivou plecí a velmi aktivní
zádí. Skoky jsou
kratší než v jiných cvalech, ale jsou lehčí a živější.
*Pracovní cval:
Je chod mezi shromážděným a středním cvalem, ve kterém se kůň ještě
nevycvičený a
nepřipravený pro shromážděné chody pohybuje v dobré rovnováze; zůstává
„na přilnutí“,
jde kupředu ve stejných, lehkých a kadencovaných skocích, s „dobrou
akcí zádě“. Výraz
„dobrá akce zádě“ neznamená, že shromáždění je požadovanou vlastností
pracovního
cvalu. To jen zdůrazňuje důležitost impulsu vycházejícího z aktivní
zádě.
*Střední cval:
Je chod mezi pracovním a prodlouženým cvalem. Kůň jde vpřed uvolněně,
v rovnováze,
v mírně prodloužených skocích, s výrazným impulsem ze zádě . Jezdec
dovoluje koni, který
zůstává „na přilnutí“, nést hlavu trochu více před kolmicí než při
shromážděném nebo
pracovním cvalu a dovoluje mu také mírně snížit hlavu a krk. Skoky
mají být dlouhé a
stejné a celý pohyb vyvážený a nenucený.
*Prodloužený cval:
Kůň zabírá co největší prostor. Udržuje stejný rytmus, délka
jeho skoků je co největší, bez
ztráty klidu a lehkosti a je výsledkem
velkého impulsu ze zádě. Jezdec dovolí koni,
zůstávajícímu „na přilnutí“, bez hledání opory v udidle, snížení hlavy
a prodloužení krku,
nos koně směřuje více nebo méně vpřed.
Kvalita cvalu se hodnotí podle celkového dojmu, pravidelnosti a lehkosti
třídobého
chodu - vycházejícího z přijmutí udidla s uvolněným týlem a
angažovanosti zádě s aktivní
činností hlezen - a schopnosti zůstat
ve stejném rytmu a přirozené rovnováze
i po
přechodu z jednoho cvalu do druhého. Kůň zůstává na rovných čarách
vždy rovný.
Kadence v přechodech ze středního, jakož
i z prodlouženého cvalu do
shromážděného cvalu má být zachována.
"Trysk:"
je poslední cvalový chod koně, se kterým se můžete setkat.
Jedná se o čtyřdobý prodloužený cval při kterém se kůň dotýká země
jen dvěma končetinami a jeho nohosled
je totožný s nohosledem rozloženého cvalu.
Nohosled v rozloženém cvalu (trysku):
| 4 3 |
|
3 4 |
| 2 1 | 1 2 |
Nácvik cvalu
Nacválání koně bývá zpravidla prvním vážným momentem při kterém si jezdec a kůň nerozumí.
To je důsledkem toho, že je cval pro koně nejvíce namáhavým chodem a kůň má přirozenou snahu upřednostňovat méně namáhavý chod - klus.
Zatím co v kroku a klusu je pobídka v podstatě stejná a liší se jen svoji intenzitou (kůň reaguje zrychlením na tlak holeně), cvalovou pobídku musíme koně nejprve naučit, protože jinak by kůň jen zrychloval klus a do cvalu by naskočil až by mu to vysoké klusové tempo začalo být nepříjemné.
Názor na provedení cvalové pobídky není jednotný, takže případů kdy si člověk a kůň vzájemně nerozumí je poměrně dost.
V diskusích často padl názor, že je možné koně nacválat třeba na "zakroucení uchem", mne však vyjde výstižnější výrok mé bývalé trenérky, že drezurní kůň chodí tzv. "na knoflíky".
V následujících řádkách se pokusíme vysvětlit proč neexistuje jediná pomůcka pro nacválání koně, kdy se která používá a kde se ty správné "knoflíky" pro nacválání hledají.Mladý kůň
Cval je pro mladého, čerstvě obsednutého koně zpravidla spojen s chutí uvolnit nadbytek energie, rozeběhnout se tryskem po širé pláni a zbavit se toho nepříjemného břemena na svých zádech, kterým je jezdec. Na to je nutné myslet již v přípravné fázi před obsednutím, kdy koně lonžujeme.
Koník, který na lonži bezhlavě lítá, se může snadno zranit, proto bychom měli začít na lonži pracovat až s opohybovaným koněm. Přechod z klusu do cvalu učíme mladého koně nejprve na lonži za pomoci hlasové pobídky (např. nacválání na "HOP"), která později koni usnadní pochopit správnou pobídku holeněmi. Délka cvalové práce na lonži by neměla být příliš dlouhá a měla by být rozdělena do mnoha kratších úseků, aby jednak nedocházelo k přetěžování kloubů koně při práci na kruhu a aby se častým opakováním požadovaný cvik zafixoval.
Mladý kůň který je v "přirozené" rovnováze, je z jezdeckého hlediska tzv. "na předku" a má snahu tlačit do udidla, zrychlovat tempo a cválat dlouhými plochými skoky. Jeho zkracování musí však být pozvolné, aby nedošlo k vybočování zádě, které by mohlo přejít i v těžko odstranitelný zlozvyk nebo dokonce k vyhazování či odepření pohybu dopředu. Všechny tyto negativní znaky se mohou projevit v pozdější ochotě koně pracovat na jízdárně a spolupracovat s jezdcem.
Jezdec na mladém koniPříští téma: Srovnání & Ohnutí
Pro jezdce je důležité stejně jako v klusu, koně v plynulém pohybu nerušit, ale zároveň je nutné udržet ho v rovnoměrném tempu (ruchu).
V terénu je vhodné cválat za klidným koněm, který se nenechá strhnout k závodění. Velice důležité při tom je udržet od koně před sebou bezpečnou vzdálenost, aby nedošlo k poranění jezdce nebo koně. Ve cvalu v terénu by se měl jezdec snažit udržet koně ve středním ruchu a rozhodně by neměl nechat koně rozeběhnout, protože pak je velmi obtížné ho zastavit.
Při práci na jízdárně provádíme nacválání vždy z plného sedu (podrobněji to bude rozvedeno v kapitole o pobídkách) a po zaskočení ulehčíme koni cval přechodem do stehnového sedu a středního ruchu. Po nacválání je jedno na kterou nohu kůň cválá. Pokud kůň zaskočí do kontracvalu, necháme ho tak cválat, aby pochopil, že provedl cvik správně a teprve časem budeme klást požadavky na nacválání na správnou nohu. Začne-li však kůň ve cvalu "křižovat", převedeme ho nenásilně do klusu a potom znova nacváláme. Někteří mladí koně zaskakují do cvalu stále jen na jednu nohu, což je způsobeno jejich přirozenou křivostí. Takové koně se snažíme na lonži nebo pod sedlem nejprve srovnat (bude to vysvětleno v příštím dílu) a teprve potom je možné od nich požadovat nacválání na správnou nohu. Každopádně se však vyvarujeme toho, že bychom koně, který ještě nemá zafixovanou cvalovou pobídku ihned po nesprávném zaskočení do cvalu převedli do klusu nebo dokonce zastavili.
Zastavení které přijde bezprostředně po nějaké akci si kůň vysvětluje jako trest a těžko pak bude přijímat pobídku, po které tento trest přichází.Zkušený kůň
Zkušený kůň, který je v kampanní rovnováze (drezurní výcvik stupně S) nebo dokonce školní rovnováze (vysoká drezúra) má těžiště posunuté dozadu k jezdci (kampanní rovnováha) nebo je ve středu koně pod jezdcem (školní rovnováha). V této fázi výcviku kůň již nehledá silnou oporu v jezdcově ruce, jeho cval se stává "kulatý", vznosný a jeho cvalová pobídka je již dokonale zafixovaná a proto ji kůň přijímá mnohem ochotněji, s klidem a také dokáže rozlišit jemné změny jezdcova sedu a bleskově na ně reagovat. Hlasová pobídka se stává zbytečná, protože kůň pobídku holeněmi pochopil.
Další důležitou věcí, kterou musí kůň pochopit je to, že není jedno na kterou nohu nacválá a že pro to existují dvě sice podobné, ale přeci jen (stranově) odlišné pobídky. Tato fáze může být mnohem delší než pochopení vlastního nacválání a předpokladem pro její úspěšné zvládnutí je rovný a ohebný kůň. (viz. další díl)Jezdec na zkušeném koni
Ani jezdec na zkušeném koni nemá na růžích ustláno.
Velmi zkušený kůň, zvláště takový, která zvládá přeskokové řady je na pobídky velmi citlivý, vnímá všechny změny jezdcova sedu a pro méně zkušeného jezdce je pak obtížné takového koně ve cvalu na správnou nohu udržet. Druhý extrémní případ bývá takový, že kůň jakoby odmítá méně zkušenému jezdci nacválat a místo cvalu se jen kroutí nebo zrychluje klus. Většinou se pak takový kůň označuje za "koňského profesora", který se na nezkušeného jezdce tzv. "vykašle". Vysvětlení je však často opět ve vzájemném nedorozumění. Zkušený kůň, který je citlivý na jemnou pobídku, tuto jemnou pobídku také očekává a na zvýšený tlak holeně reaguje ustupováním zádě jako by šlo o práci na dvou stopách, čímž se dostává do postavení, ze kterého již ani nacválat nemůže. V klusu, když jezdec promešká vhodný okamžik k nacválání, reaguje kůň na zvýšený tlak holeně zrychlením tempa, protože v tom jezdcův pokus o nacválání nepozná. Abychom však nesváděli všechnu vinu jen na jezdce, musíme uvést jako další příklad "nedorozumění" situaci, kdy je kůň trénován stále stejným jezdcem. Potom se může stát, že druhý jezdec, který bude jiných fyzických rozměrů na patřičné "knoflíky" nedosáhne.Pobídky
Jak již zde bylo jednou naznačeno je možné naučit koně nacválat, třeba na ono "zakroucení uchem", protože pobídka do cvalu není nic jiného než domluvený signál mezi člověkem a koněm. Cílem drezurního výcviku je však používat jednotné pomůcky a pobídky, aby bylo možné jezdce a koně mezi sebou střídat. Když si řidič přesedne do automobilu jiné výrobní značky, stále předpokládá, že brzdový pedál je ten uprostřed.
Obdobné předpoklady musí existovat mezi cizím jezdcem a koněm.
Nejčastější spory mezi jezdci se zpravidla vedou o to, kterou holení se kůň pro nacválání pobídne. Jedna strana vášnivě obhajuje pobídku vnější holení za podbřišníkem a druhá strana jim stejně vášnivě oponuje pobídkou vnitřní holeně na pleci koně.
My se Vám pokusíme nabídnout vysvětlení, které dá částečně za pravdu oběma stranám.
Aby byla každá pobídka účinná musí přijít včas!
A protože z nohosledu pro cval vyplývá, že první noha, která se zvedá, je vnější zadní, je blíže k pravdě první skupina jezdců.Nezkušenému koni ale musíme co nejzřetelněji naznačit, co od něho požadujeme a nový cvik se mu snažíme co nejvíce usnadnit.
Zaskočení do cvalu provádíme nejlépe z klusu, kde má kůň kmih a pro správné pochopení cviku si vypomáháme sestavením koně k vnější ruce, výraznou pobídkou vnitřní holeně na pleci se současným povolením vnitřní otěže (zádrž vnější).
Tato pobídka může být v případě potřeby zesílena hlasovým povelem (např. HOP, pokud ho kůň již z lonžování zná) nebo, v případě, že je kůň obzvláště nechápavý, tak i klepnutím bičíku na vnitřní pleci.
Nejlepší místo pro nacválání na jízdárně je v rohu, který omezuje koně ze dvou směrů a tak napomáhá k zaskočení na správnou nohu.Zkušený kůň
"Nacválání" od zádě, které se liší od "zaskočení" do cvalu po předku, provádíme již ne z klusu, ale z kroku. Kůň se nechá v kroku lépe shromáždit a jezdec má více času, aby se na pobídku připravil a správně ji načasoval. Správný okamžik leží mezi fází nesení až okamžikem odrazu vnější zadní nohy. Čím je kůň "proježděnější", tím se okamžik pobídky do cvalu blíží okamžiku odrazu vnější zadní nohy.
Dobře proježděný kůň již nepotřebuje přistavení k vnější ruce a důraznou pobídku na vnitřní pleci, ale úplně mu postačí tlak vnější holeně na zadním okraji podbřišníku a lehký impuls vnitřní holeně na podbřišníku.Sedem působí jezdec na koně tak, že odlehčí vnější sedací kost a v okamžiku nacválání zůstane na zlomek sekundy horní polovinou těla jakoby "za pohybem", což vyvolá efekt kolmého tlaku na sedací kosti - pobídka sedem.
Sestavení koně se již nemění, kůň je vždy přistaven k té ruce na kterou cválá. Pro koně neexistuje rozdíl mezi cvalem a kontracvalem, protože se vždy jedná jen o nacválání na jednu nebo druhou stranu. (Kontracval pouze definuje opačné přistavení koně při jízdě po oblouku.)
Po nacválání udržuje jezdec koně v plynulém chodu pobídkou vnitřní holeně, přičemž zatížení vnitřní sedací kosti a stálý tlak (kontakt s koněm) vnější holeně nesmí ani na okamžik být přerušen, jinak kůň s velkou pravděpodobností přeskočí (udělá letmou změnu cvalu).
Pokud kůň správně nenacválá převedeme ho krátce po zaskočení korektně zpět do kroku, opět ho shromáždíme, připravíme pro nacválání a pobídku co nejzřetelněji zopakujeme.Nezkušenému jezdci je také důležité správně vysvětlit co má s rukama, nohama a vším ostatním udělat, aby ho kůň poslechl (porozuměl jeho požadavku) a nacválal. Pro snadnější pochopení by mohlo pomoci následující přirovnání:
"Představte si, že jedete na koni a najednou do Vás někdo z vnější strany strčí s úmyslem shodit Vás z koně. První co uděláte, abyste nespadli je, že se přidržíte vnější holení (postačí tlak napnutého lýtkového svalu), zároveň s tím (jak padáte) přenesete svoji váhu na vnitřní sedací kost a našlápnete silněji do třmenu a špičkou boty se přitom dotknete plece koně." Toto je základ cvalové pobídky, na který by měl zkušený kůň správně zareagovat i když bude jezdec na lonži bez otěží. Z uvedeného příkladu je patrné, že pobídka vnější holení, která je posunuta lehce vzadu, o zlomek sekundy předbíhá pobídku vnitřní holení (na podbřišníku resp. na pleci), ale i to, že pobídka vnitřní holení může být výraznější než pobídka holení vnější.
Doufáme, že jsme tímto článkem vnesli trochu světla do problematiky správného nacválání a že tomu není právě naopak.