Proč mi kůň nerozumí? - seriál o problémech výcviku

(Jezdit na koni není jednoduché - porozumět mu je ještě těžší.)


 
 

Základní chody koně - Krok

Krok je nejméně namáhavým a také nejpomalejším chodem koně.
Normální rychlost koně v kroku je 6 až 8 km  za hodinu. (110 m za minutu)
Tělo koně je v každé fázi v kroku neseno a podpíráno nejméně dvěma končetinami.
Pokud si představíme, že se na koně díváme svrchu, můžeme každé končetině přiřadit číslici, která odpovídá pořadí, ve kterém kůň s touto nohou pohne.
Zjednodušeně tak lze znázornit nohosled každého chodu. Protože při drezurním ježdění vychází pohyb koně vždy od zadních končetin, můžeme popsat schéma nohosledu koně v kroku takto:
 
4 2 nebo 2 4
3 1 1 3
         Koně se s dobrým nebo špatným krokem rodí a z výcvikového hlediska platí, že špatný krok se dá jen obtížně a omezeně vylepšit,
         zatím co dobrý krok je možné velmi snadno a trvale zkazit!

         Tento seriál má za úkol zvýraznit rozdíly ve výcviku a použití pomůcek pro remonty a pro již přiježděné koně.
         (Koně v přirozené a kampanní resp.školní rovnováze.)

         V této kapitole o kroku však budeme muset udělat výjimku, protože přístup k nácviku správného kroku by podle mého měl být u obou stejný.
         Rozdíl je jen v míře shromáždění, které nám každý kůň dovolí, aniž bychom narušili pravidelnost a čistotu kroku.
         Mezi nečistoty kroku patří  nákrok, plouživý krok, kohoutí krok a mimochod (často označovaný jako „pas“).

         Nákrok – je vada při které kůň podsunuje jednu nohu  více než ostatní. (může se vyskytovat i v klusu)

         Plouživý krok - se projevuje tak, že se zadní končetiny (jedna nebo obě) během  doby vznosu nesprávně dotknou v určité fázi země.

         Kohoutí krok – bývá většinou způsoben nervovým onemocněním nebo špánkem, který na nervy tlačí.
                                 Při této nečistotě kůň trhnutím zvedne vysoko vzhůru zadní nohu a prudce ji spustí na zem.
                                 Tato vada může být dočasná nebo trvalá.

         Mimochod – se projevuje tím, že zkracuje  interval mezi pohybem stejnostranných (laterálních) končetin.
                             Takto deformovaný krok ztrácí své typické 4 doby a stává se dvoudobým.
                             Schéma nohosledu koně v minochodu je potom takové:

 
2 1 nebo 1 2
2 1 1 2

Do mimochodu přecházejí koně, kteří mají v kroku málo kmihu, koně se strnulým svalstvem,  nepružným hřbetem nebo koně kteří jsou unaveni. K přechodnému mimochodu dochází někdy při sjíždění mírných svahů, při požadovaném  příliš rychlém ruchu v kroku nebo naopak při násilném zkracování ruchu u koní nedostatečně přiježděných.
 

Nácvik správného kroku

Při nácviku kroku je vždy nutné vycházet z vrozených schopností koně a raději se řídit pravidlem: „Méně někdy znamená více“ a „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“, než vysokými nároky na koně o pravidelný a prostorný krok přijít.

Mladý kůň
se učí nejlépe správnému kroku v terénu na dlouhé otěži. Malé terénní nerovnosti nutí samovolně koně, aby snížil krk a podíval se přes co kráčí. Tím mu zesiluje hřbet.
Na rovných cestách učíme koně kráčet pravidelně při maximální možné prostornosti kroku.
Většina koní je cestou k domovu nervózní a spěchá. Jezdec nesmí v žádném případě připustit, aby kůň nepravidelně a svévolně přecházel do klusu (tzv.“caploval“). Vždy ho musí přivést okamžitě do kroku a opětovně mu dovolit v kroku plynule.zrychlit ruch až to tempa při kterém hrozí další naklusání. Tímto stylem chůze se může cesta k domovu sice značně protáhnout, ale po čase kůň pochopí, že krokem může jít libovolně rychle, zatímco po naklusání bude vždy okamžitě zastaven. Při práci na jízdárně je vhodné překračovat na zemi správně rozestavěné bariéry, které rovněž simulují nerovnost terénu a jsou nedílnou součástí skokové přípravy. Strach z jejich překračování většinou vede koně k vysokému zvedání končetin nad bariérami, což příznivě přispívá ke správné mechanice pohybu.

Zkušený kůň
Shromážděný krok (u mladého koně se jedná jen o pracovní krok) můžeme od koně požadovat až když, přijme přilnutí, povolí ve vazu a bude chodit rovnoměrným tempem. Doba nácviku zkráceného kroku by neměla být nikdy příliš dlouhá a vždy by měla být ukončena nějakým cvikem na protažení nebo pohovem. Pokud pracuje kůň na lonži za použití pomocných otěží, které pomáhají zvýšit shromáždění a vzpřímení, měl by takto pracovat především v klusu, aby nedošlo k poškození čistoty kroku.

Jezdec na koni
Pevný, pružný a uvolněný sed je základním předpokladem každého ježdění a pro nácvik kroku to platí dvojnásob. Jezdec může sledovat svým těžištěm těžiště koně jedině tehdy, bude-li  sedět měkce, tzn. že jeho svalstvo bude uvolněno. Proto by měl sedět zpříma v nejhlubším bodu sedla, aby mohl celou svoji vahou působit na koně. Každé jezdcovo vychýlení z rovnováhy vede k poruše pravidelnosti kroku.
Hlava jezdce musí být držena zpříma, protože pokud skloní hlavu a dívá se na zem, tak vyhrbí záda, čímž dojde k posunutí sedacích kostí směrem dozadu. Jezdec pak nemůže sledovat svým těžištěm těžiště koně, protože oddaluje svůj rozkrok od přední rozsochy sedla.
Holeně jsou přiloženy ke koni tak, že doléhají na koně u zadního okraje podbřišníku v místech kde se začínají koňské boky rozšiřovat. (Podívá-li se  jezdec přes koleno, nevidí téměř špičku své nohy.)
Ruka jezdce musí být volná, aby mohla sledovat pohyb koňské huby.
 

Pobídky
tato kapitola bude poněkud kontroversní, protože existují dva způsoby jak koně v kroku pobízet a zastánci obou táborů mají pro své odůvodnění část pravdy. I zde se pokusíme udělat v tom trochu jasno a vysvětlíme co je na každém způsobu dobré, aby si každý mohl udělat na tuto problematiku vlastní názor.
První způsob pobízení v kroku je oboustranným stiskem holení.
Tento způsob nutí koně, který je citlivý na pobídku holení, podsunout více obě zadní nohy pod sebe. Tím dojde k jeho podsazení a vyklenutí hřbetu, které se projeví zvýšeným rovnoměrným tlakem do udidla a snahou koně vyhnout se tomuto tlaku zrychlením.
Tento způsob pobízení má svoje výhody ve shromážděných chodech, protože umožňuje zachovat kmih a akci zadních nohou při zvýšeném přiuzdění nebo povolením otěží dovolí přechod koně do rychlejšího ruchu bez ztráty přilnutí. To co je výhodné ve shromážděném kroku, stává se však nevýhodné až riskantní v kroku prodlouženém, protože silnější oboustranná pobídka může přivést koně na volné otěži k naklusání.
Druhý způsob pobízení v kroku je střídavým stiskem holení v rytmu odpovídajícímu kadenci.
Tento způsob umožňuje při povolení ruky a snížení koňské hlavy maximální prodloužení rámce a délky kroku. Pokud sedí jezdec na koni s přiloženými holeněmi na jeho boku, potom vlnění koňského boku, které vychází z nohosledu, způsobuje, že se kůň pobízí sám, tak jak se z jedné či druhé strany o holeň opírá. Nevýhodu tohoto způsobu pobízení vidím ve shromážděných chodech, kde pasivní pobízení musí přejít na aktivní, což je obtížné z hlediska správného načasování pobídky a jednostranný tlak holeně způsobí i jednostranný tlak do udidla, čehož dovedou správně využít jen drezurní mistři a pro ostatní jezdce to bude spíše na škodu.
 
 
 
 
 
 

 Příští téma:    Klus


Návrat