Srovnání & Ohnutí

Kůň, který není srovnaný, nezatěžuje rovnoměrně svoje končetiny a proto jsou některé nohy zatěžovány více než druhé.
Toto nerovnoměrné zatížení vede k tomu, že se také nerovnoměrně vyvíjí jeho svalová hmota, takže ty svaly,
které jsou více zatěžovány mohutní, zatímco ty druhé ještě více zeslabují.
Z toho pak vyplývá, že čím je kůň starší a silnější, tím bude jeho srovnání obtížnější.

Mladý kůň, který ještě nemá posílené svalstvo prací pod sedlem se srovnává mnohem lehčeji a rychleji než trénovaný jezdecký kůň. Při správné přípravě koně na "obsednutí" dojde z velké části k jeho nápravě již při lonžování. Po obsednutí je pak mnohem lepší jezdit (za spolehlivým vedoucím koněm) v terénu dlouhé rovné úseky v lehkém klusu s častou změnou vysedání nebo ve stehnovém sedu, než se motat nebo kroužit po malé jízdárně. Pohybem po rovných cestách dochází k rovnoměrnému posilování všech svalů, které se podílejí na nesení, takže další akce pro srovnání již nebývají nutné. Pokud se i nadále stáčí kůň k jedné straně, provádíme další korekci lonžováním tak, že o něco déle preferujeme tu stranu, na kterou se kůň hůře otáčí. Každopádně by celková doba lonžování mladého koně neměla překročit 15 - 20 minut.

Starší kůň má silné, dobře vyvinuté svalstvo, které je schopné bez větší únavy nést váhu jezdce po dobu celé výcvikové hodiny, takže jeho náprava nebude již tak snadná. Zároveň nám však starší kůň umožňuje použít trochu "násilnější" metody, aby ho bylo možné srovnat. Základní metoda pro srovnání je stejně jako u mladého koně lonžování, s tím rozdílem, že je možné použít pevné vyvazovací otěže a koně pomocí nich do potřebného tvaru dostat. Pod sedlem je však výhodnější použít místo pevných vyvazovacích otěží jednoduchou průvlečnou otěž a použít ji na té straně, do které se kůň více opírá.
Ať už se jedné o mladou remontu nebo již trénovaného koně, nesmíme zapomenout, že narovnávání je pro koně nepříjemná až bolestivá záležitost, která se musí provádět s citem tak, aby nedošlo k bolestivému namožení zesláblých svalů. Kůň by se tak zradil a problém, který byl do té doby čistě fyzický by se stal také problémem psychickým!
 

Ohnutí resp. ohýbání je druhou stranou mince zvané srovnání.
Koně není možné srovnat aniž bychom ho nezačali ohýbat a správné rovnoměrné ohnutí k jedné i druhé ruce předvede jedině dobře srovnaný kůň.
Stejně jako při narovnávání je nutné ohýbání koně provádět postupně s ohledem na jeho možné přetížení, které je přímo úměrně závislé na požadovaném stupni ohnutí. Čím menší je poloměr zakřivení, tím více je namáhaná vnitřní strana svalů a především vnitřní zadní noha, která koně na oblouku podpírá. Důležitou podmínkou pro začátek ohýbání je, že kůň se nebrání přilnutí (viz. příští díl) a začíná pracovat hřbetem.
Protože není rozdíl v práci s mladým nebo zkušeným koně, nebude následující text do těchto skupin rozdělen.

Práce ze země
Pro koně je snadnější začít s ohýbáním na lonži, kdy není zatěžován váhou jezdce, který ho často svým ještě neustáleným sedem ruší a vynáší z rovnováhy. Při lonžování bývá velice často používán chambon, který sice nutí koně chodit s hlavou dolu a pracovat hřbetem, ale zároveň mu nenabízí přilnutí, což může vést až k tomu, že se začne kůň přilnutí vyhýbat. Mnohem lepší je lonžování za pomoci dvou lonží kde vnitřní lonž vede od kroužku udidla do bočního kroužku na lonžovacím obřišníku a odtud do ruky lonžujícího. Vnější lonž je vedena také od kroužku udidla do bočního kroužku na lonžovacím obřišníku a odtamtud buď pod břichem koně do ruky lonžujícího nebo dále dozadu okolo zadku koně (pod ocasem) zpět do ruky lonžujícího. Na tento způsob vedení si musí kůň nejprve zvyknout, aby mu dotyk lonže nevadil, nekopal po ní a do lonží se nezamotal.
Je vhodné vést vnější lonž nejprve pod břichem a až si na tento způsob vedení koník zvykne, vést lonž okolo zadku. Při tomto způsobu lonžování pomáhá vnější lonž správnému postavení koně na kruhu a lonžující může okamžitě podle potřeby určovat sílu přilnutí a postavení koně na kruhu.
Pro každého kdo by se chtěl lonžováním podrobněji zabývat doporučuji knihu "Lonžování" od MVDr. Dominiky Švehlové.

Práce pod sedlem
Ohýbání koně pod sedlem patří k základní jezdecké činnosti, která má za účel koně uvolnit, zprostupnit a v konečném stádiu podsadit a shromáždit.
K tomuto účelu se nabízí celá paleta cviků velkým kruhem počínaje a prací na dvou stopách konče. Než se však kůň dostane k tomu, aby mohl správně předvést nějaký těžší cvik vyžadující jeho ohnutí musí naprosto dokonale zvládnout ten nejjednodušší cvik a tím je jízda po kruhu.
Ačkoliv se jedná o zdánlivě velice jednoduchý cvik, o kterém si řada jezdců myslí, že ho zvládne kůň zcela sám bez jejich přičinění, je opak pravdou.
Projetí souměrného kruhu se správně přistaveným koněm v rovnováze patří k jezdeckému umění a podle provedení je možné tímto cvikem jezdeckou dovednost dané dvojice hodnotit. Čím menší kruh je třeba projet tím je cvik obtížnější. Maximální velikost kruhu bývá limitována šířkou jízdárny resp. drezurního obdélníku (20 metrů). Minimální průměr kruhu, který se v drezurních úlohách požaduje, je 6 metrů (úloha T1) a je daný anatomickými parametry průměrného jezdeckého koně.
Správné projetí kruhu je i u "velkého kruhu" s průměrem 20 metrů náročná záležitost, protože je těžké udržet koně po celou dobu ve správném postavení a "malý kruh" zase vyžaduje od koně větší ohnutí. Proto je lepší jezdit s koněm místo po kružnici po čtverci jehož velikost odpovídá ohebnosti koně. Projetí ostřejšího obratu v rohu na koně působí po menší časový úsek a přitom dovolí chvilkové větší ohnutí, než jaké bychom od koně vyžadovali při jízdě na kruhu. Osobně jezdím "čtverec" tak, že si počítám kroky koně na rovné stěně a čtverec zmenšuji z cca 15 kroků (u mladého koně) až na 3 kroky (s ohebným a uvolněným koněm na vyšším stupni výcviku). Pokud kůň chodí dobře po čtverci a nedělá mu problém přechod mezi ohnutím a narovnáním, nebude pro něho těžké projet čistě celý kruh nebo nějaký těžší cvik práce na 2 stopách ("dovnitř plec","poloviční překrok" a pod.). "Dovnitř plec" je z mého pohledu nejdůležitější cvik, který upevňuje ohnutí koně, kladně působí na podsazení a má řadu dalších výhod, o kterých by šlo napsat mnoha stránkové pojednání. Možná se k němu vrátíme v některém dalším dílu tohoto seriálu.
 

Pobídky
Pro každý cvik, kterým se procvičuje ohnutí koně, jsou jiné pobídky. Proto není možné je všechny v tomto díle seriálu popsat, ale vrátíme se k nim v některém pokračování, až budeme probírat jednotlivé cviky. Základem všech cviků na ohnutí je pohyb pro kružnici. Při tomto cviku sedí jezdec zpříma na obou sedacích kostech, přičemž vnitřní sedací kost je více zatížena. Již tento malý rozdíl rozložení hmotnosti na koňském hřbetě, nutí koně tuto změnu podchytit a pohybem ke středu kruhu tak síly na svém hřbetě vyrovnat. Aby byl tento pohyb kruhový a kůň neměl tendenci se stáčet do spirály, musí jezdec koně vést po obvodu kruhu vnější otěží. Tento tlak udidla na vnější část tlamy nejen, že koně nutí kruh nezmenšovat, ale současně ho i brzdí. Proto, aby se neustále nezmenšoval kmih a ruch, musí jezdec koně pobízet. Při jízdě po kruhu je nejvíce zatěžována vnitřní zadní noha, která musí podchytit a podržet nejen váhu koně, ale i jezdce. Jezdec tedy musí na kruhu pobízet právě vnitřní holení (na podbřišníku), aby udržel rovnoměrný chod této zatížené končetiny. Tlak jezdcovy vnitřní holeně však působí na koně nejet tím, že podporuje větší podsun vnitřní zadní nohy a nutí ho jít živě dopředu, ale kůň se současně snaží tomuto tlaku vyhnout pohybem zádě ven z kruhu. Aby se tak nestalo, musí jezdec svoji vnější holeň přiložit mírně dozadu za zadní okraj podbřišníku a klidným tlakem vybočení zádě koně ven z kruhu zabránit. Kdo pečlivě četl tyto řádky, tak mu schází popis toho co dělá vnitřní ruka. Vnitřní ruka spolu se změnou váhy dává koni první impuls k provedení obratu a naznačuje mu kterým směrem má jít.a živým působením na udidlo udržuje jeho pozornost a měkké přilnutí. Protože je však možné přivést koně do obratu jen sedem bez pomoci otěží umístil jsem podle důležitosti tento popis až na konec.
 

Chyby na které je třeba si dávat pozor

Obecné chyby:

Neklidný sed

-

nedovoluje koni soustředit se na pomůcky jezdce, ruší ho v pohybu a stává se zdrojem nechuti k práci, případně až snaze jezdce se zbavit. Klidný sed je základním předpokladem pro výcvik koně pod sedlem. V dalších dílech tohoto seriálu již nebude tento požadavek zdůrazňován.

Specifické chyby:

1)	Vedení koně vnitřní otěží - má za následek příliš ohnutou hlavu koně a postupné zmenšování kruhu. (jízda po spirále)
2)	Silné nebo tupé přilnutí - kůň se nesmi o otěž tupě opírat, protože pak nejde v rovnováze je "na předku" a při náhlém povolení otěží by mohl i upadnout. Takového koně není možné podsadit. Při tupém přilnutí kůň nereaguje na jemné pobídky jezdce.
3)	Ruka jezdce musí být vždy na své straně krku koně. - jezdci často vyvádějí koně na větší poloměr kruhu taháním vnitřní otěže přes krk koně a většinou si k tomu pomohou ještě přenesením váhy na vnější sedací kost. To má za následek vedení koně vnitřní otěží (ad 1) a vypadávání tzv. "po pleci" ven z kruhu. Jediné správné zvětšení kruhu je vytlačení koně tlakem vnitřní holeně.
4)	Pobízení vnější holení - způsobuje vypadnutí zádě a rušivě působí na přilnutí