Něco málo historických údajů

Píše se rok 1960	Svět je 15 let po skončení 2. světové války rozdělen na dva nesmiřitelné tábory, zbrojní průmysl obou mocností jede na plné otáčky a NATO je úhlavní nepřítel. V Čechách vládne dělnická třída a ruku v ruce s rolnickou třídou vyvěšují na každém rohu transparenty "se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak"

Nejdůježitější události:	- potom co americký fyzik Theodore H. Maiman zkonstruoval v r. 1958 první rubínový laser, zhotovili D.R.Herriot, All Javan a William Ralph první plynový laser
	- anglický inženýr a chirurg John Charnley voperoval pacientovy poprvé umělý kyčelní kloub
	- švýcarský fyzik Jean A. Hoerni vyvinul planární tranzistor
	- byl vyvinut programovací jazyk COBOL (Common Business Oriented Language)
	- americká atomová ponorka Triton obeplula pod vodou zeměkouli
	- Spojené státy zavedly mezikontinentální raketu Minuteman
	- firmě Krupp Maschinen und Stahlgau se podařilo o 18 m posunout most o hmotnosti 4500 t
23.1.	- švýcarský výzkumník mořských hlubin Jacques Piccard a důstojník amerického námořnictva Donald Walsh sestoupili v batiskafu v Mariánském příkopu do hloubky 10970 m
11.3.	- družice Pioneer 5 odstartovala na letovou dráhu kolem Slunce
1.4.	- Spojené státy vypustily na oběžnou dráhu kolem Země první meteorologickou družici Tiros 1
13.4.	- ve Spojených státech odstartovala první vojenská navigační družice Transit 1B
24.4.	- zemřel německý fyzik Max von Laue (*9.10.1879)
Červen	- Bell Company vyvunula ke komerčnímu využití metodu epitaxie (tenkých vrstev)
12.8.	- Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) ve Spojených státech vypustil na oběžnou dráhu kolem Země poprvé balonovou družici Echo 1
23.9.	- se narodil *Jaroslav Křepinský*, kterému sudičky předpověděly, že většinu volného času (a později i peněz) bude obětovat koním.
24.9.	- byla ve Spojených státech spuštěna na vodu první mateřská letadlová loď s nukleárním pohonem Enterprise, která na volné moře vyplula až následujícího roku
15.11.	- ve Spojených státech byla na vodu spuštěna ponorka George Washinton, která byla jako první vyzbrojena raketami. Na palubě této válečné lodi bylo 16 raket typu Polaris, které mohly být vybaveny jadernými hlavicemi a měly akční rádius téměř 5000 km

V tomto roce se Jurij Gagarin teprve připravuje na let do vesmíru a o takových samozřejmostech dnešní doby jako je např. barevná televize, světelná dioda (LED), kapesní kalkulačka, disketa nebo piezoelektrický zapalovač se většině lidstva ještě ani nezdá,

Koně a já

Koně se mi líbili už od kolébky. Prvnímu plyšovému koníčkovi jsem sice ukousl ucho, ale bylo to patrně nevědomky, protože tato potřeba se mnou dále nerostla. Tohoto plyšového koníka postupně nahradila řada dalších, kromě houpacího, kterého jsem, co si pamatuji, nikdy neměl. Jako magnetem mne přitahovali koně v cirkuse a malí poníci na poutích, na kterých jsem rád jezdil a hrozně nerad z nich slézal.Tato neochota byla vždy doprovázena mocným řevem, který jeden z poníků (jistě starý veterán a dobrák) psychicky nevydržel a štípnutím do ramene mne ztrestal. Po této nepříjemné příhodě moje náklonnost k živým koním trochu ochladla, nicméně v cirkuse a v televizi koně zůstali na čele mého zájmu. Čas plynul, dětství utíkalo a rodičům se nelíbilo, že nesportuji. Když došlo na "lámání chleba" (bylo to v neděli odpoledne a já sledoval své oblíbené dostihy) přišlo mi, že nejméně namáhavý sport je jezdectví (jak jsem se tenkrát mýlil !). Moje maminka nelenila, obtelefonovala pražské jízdárny a do týdne jsem byl sportovně činný.
Ačkoliv, jsem se stále ještě po nepříjemném zážitku s poníkem koní "bál", jako jediný kluk v dívčím družstvu začátečníků jsem bázeň potlačil a díky vrozené ješitnosti se časem stal nejlepším jezdcem svého družstva. Díky těmto třem okolnostem (moje maminka, vrozená ješitnost a láska ke koním) se započala moje jezdecká kariéra.

Tyto stránky jsou věnovány především Kety a mojí rodině, kteří dělají můj život šťastný. (Patří jim za to můj dík.)
Ale zároveň bych nechtěl zapomenout na své cvičitele a trenéry, kteří mi předali svoje znalosti a zasvětili mne do jezdeckého umění. A zároveň bych nechtěl zapomenout na ty koně, kteří mi ukázali krásu pohledu na svět z jejich hřbetu a naplnili můj život štěstím. Vím, že by bylo správné vyjmenovat všechny, ale nechci psát nudný seznam, proto se omezím jen na nejvýznamnější lidské a koňské osobnosti.

Trenéří

Jaroslav Engelhart byl můj první cvičitel, který mě učil nejen základy ježdění, sedlání a péče o koně, ale především to jak se u koní chovat. Pan Engelhart byl nejen zkušený cvičitel, ale i zároveň vynikající jezdec, pod kterým zkrotli všichni problémoví koně a který ve svém věku (přes 60 let) udivoval každý rok desítky diváků na jezdecké akademii svým parádním číslem - tandémového ježdění, kdy ze sedla svého koně pomocí dvou opratí a dlouhého biče kočíroval koně druhého.

Helena Benešová
Zdeněk Beneš že je drezura základem všech jezdeckých disciplín ví jistě každý. Mnoho trenérů a cvičitelů se snaží své jezdce a koně drezuru naučit, ale snad jedině paní Benešová a její syn Zdeněk to dokáží i proti vůli svých svěřenců. Já jsem toho příkladem. Jako dorostenec jsem chtěl skákat parkury a drezura byla pro mne jen nezáživná nuda. Jako nadějný dorostenec jsem však byl nucen přistoupit na dohodu, že budu skákat parkury jedině jako člen elitního dorosteneckého drezurního družstva. Trénink byl občas velmi tvrdý a stál mnoho sil a nervů nejen mne, ale i mé trenéry. Výsledkem vzájemného snažení byla stříbrná medaile z dorosteneckého mistrovství ČSSR v drezuře. I když toto výsluní bylo pro mne jen dočasné a definitivně skončilo po dovršení 18 let, znalosti získané z tohoto období jsou trvalé a provázejí mne celý život, za což oběma děkuji.

Josef Dobeš trojici nejvýznamnějších trenérských osobností, kteří se na mě v dobrém "podepsali" uzavírá pan mjr.Dobeš, veliká jezdecká osobnost, kterou jistě není nutno více představovat. Moje působení pod tímto trenérem se sice omezuje jen na poměrně krátkou dobu několika měsíců a výcvik mladých koní, ale znalosti, které jsem za tuto dobu načerpal, jsem s úspěchem aplikoval na mnoho mladých koní, které jsem později jezdil a trénoval. Při vzpomínce na tohoto trenéra se mi však nejčastěji vybavují nejrůznější oslovení, kterými nás oslovoval, pokud naše výkony neodpovídaly jeho požadavkům. Žádný z těchto výroků a oslovení není veřejně publikovatelný, a proto zůstane jen ve vzpomínkách těch jezdců, kteří měli tu čest, jako já, jezdit pod jeho vedením.

Koně:

Merlot (černý hnědák) byl první kůň na kterém jsem seděl. Žádný jiný mne neshodil tolikrát jako on. Škoda, že jsem ty pády nepočítal.

Tommy (hnědák) byl soukromý kůň mjr.Býčka. V jeho sedle jsem pod vedením p.Engelharta prošel ten nejlepší začátečnický výcvik, jaký se mi mohl dostat.

Ali (světlý hnědák) byl můj nejúspěšnější dorostenecký kůň, se kterým jsem se dostal až na dorostenecké mistrovství ČSSR v drezuře a získal stříbrnou medailu v soutěži družstev.
Po dovršení věku 18 let jsem musel jeho hřbet přenechat novému nadějnému dorostenci.
Tato skutečnost mne později přivedla k opuštění domovského oddílu.

Triumf (světlý ryzák) a závodní kůň Zdeňka Beneše, kterého jsem měl tu čest po dobu 15 měsíců jezdit a který mně (tehdy již nadějného dorostence) dovedl až k slzám, když jsem ho nedokázal správnou pobídkou nacválat. (V té době ovládal přeskok na každý druhý cvalový skok.)

Falot (tmavý hnědák) byl nejlepší skokan na kterém jsem kdy seděl. Jako nic mne přenesl přes oxer 140x160 cm, bohužel jeho zdravotní stav nám nedovolil, abychom si spolu více zaskákali.

Gavota (ryzka) a veliká koňská osobnost, která uměla dávat svoji autoritu jasně najevo. Ačkoliv nepatří k mým nejúspěšnějším koním, (na památku mám jen několik pentliček ze soutěží "Z" a "ZL") přirostla mi ze všech koní (s výjimkou Kety) nejvíce k srdci. Osud a vedení oddílu JK SSM Zvole mi nedopřálo se s tímto koněm rozloučit a všem členům oddílu přivodilo bolestivý zážitek v podobě zcela prázdné stáje. Dodnes nikdo neví kam se Gavota a ostatní koně poděli a jaký osud je tam čekal.

Penta (hnědka) malá postavou ale velká srdcem. Poctivka, která šla do všeho a se svými obvyklými 8 tr. body přeskákala 80% parkurů, které jsme spolu jeli. S touto kobylkou jsem přešel nejvíce parkurů od stupně "Z" až do "L" a ani v jednom případě neskončilo naše vystoupení diskvalifikací za trojí neposlušnost. Když se po roce a půl vracela zpět do chovu, tak jsem si řekl, že to byl poslední propůjčený kůň na kterém jsem seděl.

Kety (hnědka) byla můj první vlastní a zároveň nejúspěšnější sportovní kůň.
I když jako český teplokrevník nevynikala výraznými drezurními chody, dokázala mne svou pracovitostí v roce 2000 dostat v žebříčku Poháru Jezdectví na 29. místo mezi nejlepší české drezurní jezdce a v roce 2005 byla vyhodnocena jako 27. nejlepší český drerurní kůň. Kety mne přivedla až na vrchol jezdecké kariéry zvládnutím nejtěžších cviků v drezurní úloze stupně T (Intermediare I), kterou v tréninku velice pěkně předváděla, ale veřejné vystoupení na drezurních závodech jsme si už spolu zajet nestihli.
Dodnes mne to mrzí.

Kallista (hnědka) dcera Kety, kterou mám od prvního dne narození, zdědila po matce pracovitost, po otci chuť skákat a stala se tak mým prvním parkurovým koněm, který mi po letech splnil klukovský sen. I když ani s Kallistou se mezi českou parkurovou elitu nedostanu, je to nejlepší školní kůň, který se nebojí přeskočit 120 cm (ve volnosti 140 cm) vysoký skok nebo předvést drezurní prvky stupně S. Byl bych moc rád, kdyby mohla ještě než půjde do koňského důchodu, předat svoje schopmosti mému synovi, který se na ní zatím jezdit teprve učí.

a nyní.... Věřte, nevěřte
(ač se to bude zdát nepravděpodobné, jsem to já)

Návrat

Jaroslav Engelhart	byl můj první cvičitel, který mě učil nejen základy ježdění, sedlání a péče o koně, ale především to jak se u koní chovat. Pan Engelhart byl nejen zkušený cvičitel, ale i zároveň vynikající jezdec, pod kterým zkrotli všichni problémoví koně a který ve svém věku (přes 60 let) udivoval každý rok desítky diváků na jezdecké akademii svým parádním číslem - tandémového ježdění, kdy ze sedla svého koně pomocí dvou opratí a dlouhého biče kočíroval koně druhého.
Helena Benešová Zdeněk Beneš	že je drezura základem všech jezdeckých disciplín ví jistě každý. Mnoho trenérů a cvičitelů se snaží své jezdce a koně drezuru naučit, ale snad jedině paní Benešová a její syn Zdeněk to dokáží i proti vůli svých svěřenců. Já jsem toho příkladem. Jako dorostenec jsem chtěl skákat parkury a drezura byla pro mne jen nezáživná nuda. Jako nadějný dorostenec jsem však byl nucen přistoupit na dohodu, že budu skákat parkury jedině jako člen elitního dorosteneckého drezurního družstva. Trénink byl občas velmi tvrdý a stál mnoho sil a nervů nejen mne, ale i mé trenéry. Výsledkem vzájemného snažení byla stříbrná medaile z dorosteneckého mistrovství ČSSR v drezuře. I když toto výsluní bylo pro mne jen dočasné a definitivně skončilo po dovršení 18 let, znalosti získané z tohoto období jsou trvalé a provázejí mne celý život, za což oběma děkuji.
Josef Dobeš	trojici nejvýznamnějších trenérských osobností, kteří se na mě v dobrém "podepsali" uzavírá pan mjr.Dobeš, veliká jezdecká osobnost, kterou jistě není nutno více představovat. Moje působení pod tímto trenérem se sice omezuje jen na poměrně krátkou dobu několika měsíců a výcvik mladých koní, ale znalosti, které jsem za tuto dobu načerpal, jsem s úspěchem aplikoval na mnoho mladých koní, které jsem později jezdil a trénoval. Při vzpomínce na tohoto trenéra se mi však nejčastěji vybavují nejrůznější oslovení, kterými nás oslovoval, pokud naše výkony neodpovídaly jeho požadavkům. Žádný z těchto výroků a oslovení není veřejně publikovatelný, a proto zůstane jen ve vzpomínkách těch jezdců, kteří měli tu čest, jako já, jezdit pod jeho vedením.

Merlot	(černý hnědák) byl první kůň na kterém jsem seděl. Žádný jiný mne neshodil tolikrát jako on. Škoda, že jsem ty pády nepočítal.
Tommy	(hnědák) byl soukromý kůň mjr.Býčka. V jeho sedle jsem pod vedením p.Engelharta prošel ten nejlepší začátečnický výcvik, jaký se mi mohl dostat.
Ali	(světlý hnědák) byl můj nejúspěšnější dorostenecký kůň, se kterým jsem se dostal až na dorostenecké mistrovství ČSSR v drezuře a získal stříbrnou medailu v soutěži družstev. Po dovršení věku 18 let jsem musel jeho hřbet přenechat novému nadějnému dorostenci. Tato skutečnost mne později přivedla k opuštění domovského oddílu.
Triumf	(světlý ryzák) a závodní kůň Zdeňka Beneše, kterého jsem měl tu čest po dobu 15 měsíců jezdit a který mně (tehdy již nadějného dorostence) dovedl až k slzám, když jsem ho nedokázal správnou pobídkou nacválat. (V té době ovládal přeskok na každý druhý cvalový skok.)
Falot	(tmavý hnědák) byl nejlepší skokan na kterém jsem kdy seděl. Jako nic mne přenesl přes oxer 140x160 cm, bohužel jeho zdravotní stav nám nedovolil, abychom si spolu více zaskákali.
Gavota	(ryzka) a veliká koňská osobnost, která uměla dávat svoji autoritu jasně najevo. Ačkoliv nepatří k mým nejúspěšnějším koním, (na památku mám jen několik pentliček ze soutěží "Z" a "ZL") přirostla mi ze všech koní (s výjimkou Kety) nejvíce k srdci. Osud a vedení oddílu JK SSM Zvole mi nedopřálo se s tímto koněm rozloučit a všem členům oddílu přivodilo bolestivý zážitek v podobě zcela prázdné stáje. Dodnes nikdo neví kam se Gavota a ostatní koně poděli a jaký osud je tam čekal.
Penta	(hnědka) malá postavou ale velká srdcem. Poctivka, která šla do všeho a se svými obvyklými 8 tr. body přeskákala 80% parkurů, které jsme spolu jeli. S touto kobylkou jsem přešel nejvíce parkurů od stupně "Z" až do "L" a ani v jednom případě neskončilo naše vystoupení diskvalifikací za trojí neposlušnost. Když se po roce a půl vracela zpět do chovu, tak jsem si řekl, že to byl poslední propůjčený kůň na kterém jsem seděl.
Kety	(hnědka) byla můj první vlastní a zároveň nejúspěšnější sportovní kůň. I když jako český teplokrevník nevynikala výraznými drezurními chody, dokázala mne svou pracovitostí v roce 2000 dostat v žebříčku Poháru Jezdectví na 29. místo mezi nejlepší české drezurní jezdce a v roce 2005 byla vyhodnocena jako 27. nejlepší český drerurní kůň. Kety mne přivedla až na vrchol jezdecké kariéry zvládnutím nejtěžších cviků v drezurní úloze stupně T (Intermediare I), kterou v tréninku velice pěkně předváděla, ale veřejné vystoupení na drezurních závodech jsme si už spolu zajet nestihli. Dodnes mne to mrzí.
Kallista	(hnědka) dcera Kety, kterou mám od prvního dne narození, zdědila po matce pracovitost, po otci chuť skákat a stala se tak mým prvním parkurovým koněm, který mi po letech splnil klukovský sen. I když ani s Kallistou se mezi českou parkurovou elitu nedostanu, je to nejlepší školní kůň, který se nebojí přeskočit 120 cm (ve volnosti 140 cm) vysoký skok nebo předvést drezurní prvky stupně S. Byl bych moc rád, kdyby mohla ještě než půjde do koňského důchodu, předat svoje schopmosti mému synovi, který se na ní zatím jezdit teprve učí.