Fotoalbum


První minuty na světě
 
Nebylo mi v bříšku lépe?

Druhý den

Kuk !
To jsem ještě neviděla ...

Poprvé venku

Musím vyzkoušet k čemu ty nohy jsou .....
Už jsem na to přišla ....

O týden později ....

V bezpečí
Ten svět je ale velikej

Samostatné krůčky

Průzkum okolí

Na pastvě

Myslím, že mlíčko je lepší.
Celá maminka ....

Doma

Doma je doma

o 3 měsíce později

Kuk
Co byste rádi?
Lenka a já
Pozor, něco se děje !
Volání dálek
S maminkou
Jak ten Michal s Matějem pěkně sedí ...
Prašná brána otevřena ....
Ta tráva se už pomalu nedá jíst
Tak tohle že je překážka ?
To já teda skákat nebudu !

O rok později

Pohled do nejisté budoucnosti.

O dva roky později

Tak ti oznamujeme, že jsi vyhrála výběrové řízení a budeš naše.
Že nám ale vyrostla !

O téměř tři roky později

Letos ta zima snad neskončí...
Podívej, tam v dálce je prý nějaká Točná.

Točná - nový domov (srpen 2006)

Dobře si mne očichejte.
Tak nevím, jestli si tady zvyknu.

Světlana poprvé 23.9.2006

Obsedání
 Po měsíci běhání s koněm na ruce, lonžování (nejprve bez zátěže, později i s nošením pytle s pískem na zádech),
 bylo rozhodnuto, že den "D" bude sobota 23.září, první podzimní den a zároveň den mých narozenin.
 (Lepší dárek k narozeninám než je vlastní obsednutý kůň, kterého jsem si odchoval, jsem si nemohl přát.)
 Protože je Světlana minimálně o 15 kg lehčí, souhlasila, že se stane prvním jezdcem na hřbetu Kallisty.
 V kritický den vše nasvědčovalo tomu, že obsednutí proběhne hladce. 
 Slunce svítilo, vítr nefoukal a Kallista se chovala jako vždy celkem klidně jen říje u ní právě kulminovala.
 Vlastní obsednutí bylo naplánováno v těchto následujících bodech: procházka na ruce, lonžování s pytlem
 na zádech, vodění koně s jezdcem na zádech (jako pytel) a chůze s jezdcem v sedle. 
 První dva body proběhly bez problémů i když byla Kallista vlivem říje o něco nervóznější.
 Problém nastal, až když se chtěla Světlana dostat do sedla a Kallista ji nechtěla k sobě pustit.
 Nechala se však přesvědčit že má stát, a tak mohla Světlana zaujmout stejnou pozici jakou měl právě odvázaný 
 pytel. Takto se nechala Kallista v klidu vodit po jízdárně a chovala se velice klidně.
 Když už byla Světlana od sedla celá otlačená a nemohla v této nepříjemné pozici déle vytrvat přešli jsme nic
 zlého netuše k poslednímu bodu.
 Světlana (stále ležící na krku koně) velice opatrně s jednou nohou ve třmenu přesunula přes koně i druhou nohu
 a posadila se..... pak to šlo velmi rychle....... Kallista vystřelila všemi čtyřmi i se mnou na ruce do vzduchu
 a po dopadu na zem to ještě dvakrát zopakovala. I když já na ni visel až do konce, Světlana s jednou nohou
 ve třmenu neměla šanci se na ni udržet a měkce přistála do směsi drcené gumy a písku.
 Podruhé Kallista Světlanu k sobě už vůbec nepustila. V dalších pokusech o obsednutí jsem již figuroval sám.
 Během následujících 14 dnů, kdy ze mne jednou dokonce vyklepala i mobil se přeci jen uklidnila a přijala mne.
 Každopádně Světlana i když se neudržela v sedle déle než tři sekundy, byla první koho měla Kallista na zádech.
 Teprve s odstupem času vidím jak odvážné rozhodnutí to od mé ženy bylo. (Žádná fotodokumentace z této akce nebyla pořízena)

Sama nechápu proč toho chlapa na zádech neshodím
(asi o měsíc později)

Světlana podruhé 26.12.2006

No tak dobře, ukecali jste mne budu hodná kobylka
(nějak takhle jsem si první obsednutí představoval)
Kdybych nebyla v září hloupá, nemusela jsem nosit takovou tíhu

Duben 2007 - příprava na první sportovní sezónu
(zatím ještě bez licence)

Skokový trénink
Již po příchodu na Točnou Kallista naznačila, že by mohla mít chuť a talent na skákání.
Stačilo ji pustit samotnou na jízdárnu, kde byly postaveny nějaké překážky a pokud se jí nějaký skok
připletl do cesty, tak ho přeskočila. Při skákání ve volnosti pro ni nebyl žádný "bubák" tak hrozivý,
aby se mu musela vyhnout. Vždy stačilo se jen silněji odrazit a více přiháhnout nohy k tělu.
Během teplé zimy, která vůbec nebyla zimou udělala i pod sedlem velký kus práce, 
takže bylo možné uvažovat i o nějakých  hobby závodech.
Nejprve jsme začali skákat ve volnosti.
Od maličkých křížků až po tuto "hrozivou" bednu.
Později jsme to začali zkoušet i pod sedlem.

Písnice 16. 6. 2007 - první skokové hobby závody

Po prvním vzrušení na opracovišti z cizích koní a neznámého prostředí se Kallista uklidnila a pozorně skákala.
Vstup na parkur s pískovým povrchem a zcela bez koní, byl však tak silně stresující, že jezdec na hřbetě
a překážky na trase se staly až druhým předmětem zájmu. Po dvojím zastavení před skoky, které snad
až do poslední chvíle nevnímala, ukončila svuj první životní parkur do 70 cm s 8 tr. body.
Naštěstí se zde nerozhodovalo podle nových skokových pravidel pro rok 2007, jinak bychom museli být
za druhou neposlušnost vyloučeni. Pro většinu mladých koní to bude určitě dost přísná úprava pravidel.
Poprvé mezi cizími koňmi

Na opracovišti to ještě šlo ...
Na parkuru to bylo mnohem horší.
"Pomóóóc, já jsem tady úplně sama !!!"
Neotravujte mne se skákáním, 
já chci odtud pryč.

Korkyně 4. 8. 2007 - první drezurní hobby závody

Závody v Korkyni byly první na které bylo nutné přepravit koně nikoliv po kopytě, ale za pomoci přepravního
vozíku. Proto se týden před odjezdem začalo každý den večer co večer nastupovat cvičně do vozíku, kde na
Kallistu čekala odměna v podobě čerstvě namačkaného ovsa. Ačkoliv jsem po letitých zkušenostech s Kety
byl spíše skeptický, Kallista brala toto cvičení zcela klidně a na vozík nastupovala jen za ovískem bez kapky
násilí. Tak to fungovalo až do sobotního rána 4.8.2007, kdy se v ní přeci jen projevila maminčina nedůvěra k
vozíčkům na čtyřech kolech. Je pravda, že nebyl večer, ale ráno a ona nebyla hladová, ale již spokojeně
napapaná. Takže vlastně nebyl žádný důvod proč nastoupit. Ten důvod jsem měl jedině já, abych ji včas
dostal do Korkyně. Za pomoci dvou lonží a dalších dvou pomocníků (o jejichž důležitosti jsem byl vnitřně
přesvědčen) jsme Kallistu přemluvili, naložili a Korkyně se dostali jen s hodinovým zpožděním.
Po příjezdu, zaplacení startovného a prohlédnutí startovní listiny jsem zjistil, že do startu nám zbývá asi jen
45 minut, takže vyložení koně, nasedlání a převléknutí se do předepsaného oděvu šlo ráz na ráz. Výhodou
pro mne bylo, že jsem neměl čas na stres, nevýhodou pro Kallistu, že se nestihla rozkoukat po okolí, tak jak
jsem si to naplánoval. Již na opracovišti bylo jasné, že se vstupem na obdélník to nebude snadné, protože
ke stanovišti rozhodčích jsem ji dostal nejblíže tak na 30 metrů. Během příští půl hodiny, která nám zbývala 
do startu se to sice zlepšilo, ale o uvolněném koni jsem si mohl nechat jenom zdát. Na obdélník jsem ji sice 
bez problémů dostal, ale úlohu Z1/2000 jsem přešel s pocitem zatažené ruční brzdy. Kallista se bála šlápnout
na pískem vysypaný vnitřní okraj drezurního obdélníka, který byl na zbytku plochy travnatý. Ve cvalu jsem se 
pak neubránil pobídce bičíkem za holeň, za což jsem byl odměněn kopnutím po biči s následným vypadnutím 
do klusu. Až na pocit naprosto ztuhlého koně, který se bojí udělat krok dopředu to byla jediný hrubá chyba.
Celkový výsledek 61% mne sice překvapil, ale protože rozhodčí dávali všem vysoké známky a my zůstali 
zaslouženě hluboko v poli poražených, bylo rozhodování spravedlivé a náš výsledek vzhledem k ostatním
koním a jezdcům přiměřený.
Po drezůře Z1 nás čekal ještě parkur do 60 cm, na kterém byla Kallista mnohem uvolněnější, před žádnou
překážkou nezastavila, ale z nepozornosti shodila dvě překážky. S průběhem druhého parkuru jsem byl
spokojený, ale těch dvou shození za 8 tr. bodů je škoda.
Odpolední nakládání na závodech bylo ještě problematičtější než to ranní doma a neobešlo se bez malého
zranění na zadní noze, ale nakonec jsme se šťastně domů vrátili s vědomím, že máme ještě hodně co vylepšovat
a to nejen na parkuru a drezurním obdélníku, ale i v důvěře k přepravním prostředkům.

Korkyně 4. 8. 2007 - hobby drezurní úloha Z1/2000

Opracoviště - bojim, bojim, bojim
To bílé auto vzadu pro rozhodčí se mi vůbec nelíbí
No že jsem ráno do toho vozíku lezla.
Všude jsou jen samá strašidla !!!

Poprvé v životě na obdélníku
A nepůjdu a nepůjdu a nepůjdu ...
Tak k tomu autu mne teda nedostaneš !
Za tento střední krok jsme dostali krásnou sedmičku
Už si tady začínám trochu zvykat

Normálně cválám ráda, ale tady se mi nechce
Konečně je to za námi.

Korkyně 4. 8. 2007 - hobby parkur do 60 cm

Společné opracování a prohlídka parkuru
Přidupnutí před kolmáčkem
Barevný kolmáček vypadal jednoduše, ale spadl

Tento oxer vypadal, že spadne, ale nespadl.

Lhota u Dolních Břežan 27.9.2008 - hobby parkur do 100 cm

Dobře to začíná, sem jsme přijeli včas
Začátek dobrý, všechno dobré

Písnice 11.11.2008 - hobby parkur do 80 a 100 cm

Modrá je dobrá
Přes "bubáka" se musí jít pěkně vysoko.
Že by pentlička? Ano, zelená.

Kalík s Monikou

Císařský ostrov 21.6.2009 - první oficiální závody - parkur stupně Z

První oficiální závody byly současně prvními závody v roce 2009. Po dlouhé jarní přípravě na domácí půdě jsme konečně dospěli k názoru, že nám to doma docela jde, a že je nejvyšší čas přičichnout k atmosféře skutečných závodů. I když bylo všem (kromě Kallisty) jasné, že to bude náročnější než hobby závody, byla realita přeci jen více adrenalinová, než se předpokládalo a věci dostaly takový spád, že nikdo nestačil ani cvaknout spouští fotoaparátu, aby tento slavnostní den zaznamenal. Přes všechen stres byla Kallista (měřeno počtem bobků) nejklidnější než já. Nakládání i cesta proběhlo bez větších zádrhelů. Prezentace s prohlídkou parkuru byla provedena v poklusu a ani na pracovišti se nevyskytnul žádný problém. První problém byl až u vchodu na kolbiště, které bylo postaveno na světlém písku. Vhledem k tomu, že domácí povrch jízdárny je skoro černý, byla tato změna tak výrazná, že to chvíli vypadalo, že nás nikdo na parkuru vůbec ani neuvidí. Druhým výrazným rozdílem bylo, že skoky (všechny moc krásné) si nebylo možné předem očichat, jak jsme tomu byli z předešlých hobby závodů zvyklí. Z toho důvodů tam najednou stálo devět skoků, které se zdály být vyšší a nebezpečnější než ve skutečnosti byly. I když každý skok mohl být pro nás tím posledním, zdolávala Kallista jeden po druhém čistě a s pocitem, ať už jsem za ním. Když už to vypadalo na bezchybně zajetý parkur, postavil se nám do cesty dvojskok. Zaváhání při odrazu na první části dvojskoku, mělo za následek chybu, vypadnutí z rytmu a díky tomu chybu i na druhé části dvojskoku. Zbytek překážek rozjetou Kallistu už nezaskočil, takže celková bilance prvních oficiálních závodů byla 8 trestných bodů a báječný pocit, že už to je za námi. Do ZL jsme se od nikoho přemluvit nenechali a cesta domů také žádnou nepříjemnost nepřinesla, takže jsme si ten dobrý pocit ze splněného předsevzetí – přejít celý parkur - mohli ponechat až do příštích závodů.

Lhota u Dolních Břežan 12.9.2009 - hobby parkur do 100 cm

Vyšší skoky vyžadují větší soustředění
Držet se a nerušit, nic víc nepotřebuji.
Opravdu to má jen metr? Není to vyšší?

Nájezd na skok ze zatáčky vypadá divně

Císařský ostrov 25.10.2009 - parkur Z a ZL

Proboha, kde to jsem?
Skočit či neskočit. Poznáte jak to dopadlo?

Doma na Točné

Nevíte proč se na mne tak šklebí?
To jsem zvědavá co si dnes na mne vymyslí

Doma je doma
Bez jezdce je to nejlepší
120 cm

Dobrůtky po práci

Lhota (u Dolních Břežan) 27.11.2010 - hobby závody


Bariérové skákání
Nový osobní rekord - 135 cm
Krásné zakončení skokové sezóny 2010

Praha (Císařský ostrov) 5.5.2013 - parkur ZL


Nešťastné zakončení skokové sezóny 2013
Po tomto nevydařeném skoku poslední překážky následoval průjezd cílem a pak pád s otřesem mozku.

Mladá krev v sedle
Už jsem nepočítal s tím, že by po mně jednou někdo převzal otěže a teď to vypadá,
že by to mohl být můj mladší syn Honza. Doufám, že mu to vydrží.


Každé začátky jsou těžké a chyb je nepočítaně.
Když se ale chce, tak se pomalu začne všechno dařit.

Samostatná práce

Odložili jsme lonž a začali samostatně klusat.
Po půl roce tréninku a Honza už samostatně cválá.

První křížky

Z klusu se Kallista takový křížek skákat nenamáhá.
Stačí jen stisknout kolena, předklonit se a zdolat svůj první "skok".
Ve cvalu je to už větší adrenalin, ale s dobrým sedem se není čeho bát.
Kallista určitě ví koho má na svém hřbetu a chodí zcela korektně.

Společný trénink
Kallista je naprosto skvělý školní kůň, který uspokojí začínajícího i pokročilého jezdce.

Honza
Jarda

I když vypadají obě forografie podobně, protože je na nich stejný kůň, rozlišuje oba jezdce rozdílný styl a velký věkový rozdíl. Rád bych Honzovi předal co nejvíc svých zkušeností a doufám, že nám v tom bude Kallista ještě dlouho pomáhat.


Zpět na kolbišti
Po delší době opět na parkuru.

Už od svých jezdeckých začátků jsem chtěl skákat.
Proto jsem rád, že mi to Kallista ráda a ochotně dovolí.


Návrat